Obsah

Znak obce

Vznik symbolů

V listopadu 2010 oslovilo zastupitelstvo obce heraldika mgr. Jana Tejkala k vytvoření znaku a vlajky obce. Pan mgr. Tejkal  zaslal řadu zajímavých výtažků z historie obce a 12 variant návrhů znaku.

Tvorba nových obecních (městských) symbolů:

Podle platné právní úpravy mohou obce a města disponovat vlastními obecními (městskými) symboly, to znamená znakem a vlajkou (praporem). Pokud obec (městys,město) nemá historický, řádně udělený, či tzv. vydržený znak či vlajku, má právo požádat prostřednictvím Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o udělení symbolu (resp. symbolů). Při vytváření nových obecních symbolů je přitom nutno dbát především více či méně  pevně stanovených zásad heraldickéa vexilologické disciplíny a dále respektovat těsný významový vztah znaku a vlajky obce k lokalitě, jíž mají reprezentovat. Existuje několik základních tématických okruhů, jimiž se tvorba nového znaku a vlajky může inspirovat. V prvé řadě se jedná o vytvoření tzv. mluvícího znamení, jehož předností je transparentnost a široká srozumitelnost symbolů, nebo o navázání na historické pečetní či razítkové symboly obce, které do značné míry stanoví obsah nových symbolů a jež je vhodné zejména proto, že zachovává kontinuitu původních před heraldických a nových heraldických a vexilologických symbolů obce. Nelze-li adekvátně aplikovat princip mluvícího znamení, nebo není-li možno nalézt otisk pečeti či razítka, případně je-li pečetní obraz nevhodný - například vzhledem k jeho heraldicky neúnosné složitosti - k přepisu do znaku a vlajky obce, připadá v úvahu alternativní komplex námětových regionů - například symbolické vyjádření místního světce jakožto patrona obce, odkaz na význačné události nebo pověsti a mýty v dějinách obce, připomenutí erbovních motivů někdejších feudálních majitelů obce či příslušného panství, poukaz na specifické historické či současné řemeslné a jiné pracovní aktivity obyvatel obce, nebo vykreslení určitého relevantního přírodního motivu krajiny, do níž je obec zasazena,atd.atp..Vlajka (prapor) obce nebo města by měla odpovídat podobě či symbolice obecního (městského) znaku. Jednou z možností, jíž naplňují (a zejména v minulosti naplňovaly) především městské lokality a lokality s historickými právy města či městečka, je geometricky koncipovaná vlajka ve formě kombinace horizontálních či vertikálních pruhů a případně dalších geometrických obrazců, barevně odvozených z tinktur (tj. barev a kovů) znaku, doplněných fakultativně o některé relevantní znakové figury pro zdůraznění neopakovatelnosti každé vlajky. Často - a zejména u lokalit bez městského statutu, kde vzniká vlajka současně se znakem – se přistupuje rovněž k tzv. opakování znaku, což znamená, že vlajka obce má stejnou či velmi podobnou figurální kompozici jako obecní znak.

Znak obce Hořenice:

znakV případě obce Hořenice je doloženo užívání vlastního pečetního znamení s obrazovým námětem. Doklad o existenci pečeti představuje otisk pečetního typáře v písemnostech archivních fondů Národního archivu v Praze z období první poloviny 19.století. Na základě tohoto poněkud nezřetelného otisku můžeme konstatovat, že pečeť obce Hořenice měla kruhový tvar a obsahovala obraz nejspíše dvou překřížených obilných snopů provázených nahoře pravděpodobně květem. Obrazovou část pečetního pole doplňoval po obvodu pečeti linkou oddělený český opis označující majitele obecní pečeti: „Schesowni Wesnice Horenic“ .Symbolika pečeti reflektuje historický charakter obce jakožto zemědělského zázemí města Jaroměře, k jehož panství ves po staletí patřila. Z uvedené skutečnosti vyplývá, že pro tvorbu znaku obce Hořenice existuje vhodný s fragistický pramen v podobě starého pečetního znamení obce, jehož námět se může velmi dobře stát podkladem pro tvorbu nového heraldického znaku obce.

Všechny varianty návrhu znaku obce (1-12) tak odtud počítají s figurami obilných snopůči obilných klasů navazujících námětově nebo i figurálně na obraz historického vesnického pečetního znamení. Varianty 1-8 a 12 počítají rovněž s pečetní figurou květu, který je ve znaku popsán jako květ lnu a připomíná tak hořenickou tradici textilní výroby, tkalcovství a zpracování lnu. Kromě reflexe obrazu historického pečetního znamení obce však lze do návrhu znaku zařadit rovněž některé další figury reflektující relevantní historické a geografické náměty.  Obecná figura tvrze,nebo jednodušeji - a tedy heraldicky vhodněji – heroldská (tj. geometrickým dělením štítu konstituovaná) figura cimbuřové paty štítu odkazuje na hořenickou tvrz. Toto obecné vyjádření tvrze je voleno proto, že v historické a heraldické literatuře není doložena podoba erbu Matese z Hořan, který se jmenuje jako vlastník tvrze na konci 15.století. Posílení vyjádření tvrze ve znaku obce představuje figura poloviny lva jakožto derivát městského znaku Jaroměře, k jejímuž městskému panství tvrz náležela po několik následujících staletí.  Figura vlnitého břevna zobrazeného v počtu jednoho či dvou symbolizuje především polohu obce na pravém břehu řeky Labe, avšak současně tento symbol vody připomíná rovněž hořenický mlýn či místní památku, sochu sv.Jana Nepomuckého.

Barevné řešení návrhu znaku obce:

Při realizaci návrhu znaku lze postupovat tak, že se jednotlivé varianty návrhu znaku od sebe liší kromě kompozičního řešení také v barevném provedení. Pokud jde o zvolení barev znaku v obecné rovině, existuje v heraldickém tvarosloví pravidlo o nemožnosti pokládání barvy na barvu a kovu na kov. V klasické komunální heraldice českých zemí hovoříme o šesti základních tinkturách,k nimž posléze přibyly další doplňkové tinktury, kupříkladu tzv. přirozené barvy. Dvě z oněch základních tinktur jsou tzv. kovy - zlatá neboli žlutáa stříbrná neboli bílá, zatímco ostatní - červená, modrá, zelená a černá - patří do kategorie barev

Vyjádření k znakům

znak

Jan Tejkal pochází z Moravy, později přesídlil na Slezsko, s manželkou a dvěma dětmi žije v Heřmanicích, městské části na kraji Ostravy. Absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze má štěstí, že jeho největší záliba, heraldika (znaky) a vexilologie (vlajky), je současně i jeho povoláním.Zabývá se i filozofií, religionistikou nebo geografií.